Vitoria, Francisco de (Franciscus de Victoria) (1487-1546). Španělský theolog, jeden z prvních teoretiků mezinárodního práva. Narodil se ve městě Vitoria v baskické provincii Alava. V mládí vstoupil do řádu dominikánů. Protože nad ostatními intelektuálně vynikal, byl v roce 1506 vyslán na studia do Paříže, kde také vyučoval na dominikánské koleji. V roce 1521 nebo 1522 získallicenciát theologie na Sorbonně a byl jmenován profesorem theologie na dominikánské koleji ve městě Val1adolidu, jež bylo v té době oblíbenou residencí španělské královské rodiny a sídlem Rady pro Indii. V roce 1526 byl Vitoria jmenován profesorem theologie v Salamance, čímž získal vedoucí postavení v tomto oboru na nejvýznamnější španělské universitě té doby, které si udržel až do konce života. Jeho hlavní povinností bylo přednášet o Tomáši Akvinském a Petru Lombardském, avšak tento rámec daleko překročil aplikací scholastické theologie na soudobé problémy ve veřejných přednáškách. Kromě jiného zde plodně přispěl k teorii MEZINÁRODNÍHO PRÁVA spisy O Indech (De Indis) a O právu válečném (De jure belli) z roku 1532, které aplikovaly zděděnou tradici SPRAVEDLIVÉ VÁLKY na otázky vojenských práv Španělů ve vztahu k "Indům Nového světa" (Indiánům). Vitoriův vliv dosáhl až k císaři Karlu V., který se s ním čtyřikrát radil (dvakrát v roce 1539 a dvakrát v roce 1541) o státních záležitostech. Mezi Vitoriovy studenty patřili Domingo de Soto a Francisco SUÁREZ, kteří se proslavili jako teoretikové spravedlivé války a mezinárodního práva. Význam Vitoriova díla spočívá jak v tom, co řekl, tak v metodologii, kterou použil. Vitoria systematizoval poněkud neuspořádané dědictví středověké tradice spravedlivé války tím, že ji aplikoval na otázku vojenských práv v Novém světě. Současně musel tuto tradici zcela přetavit - neboť Indiáni nebyli křesťany - na základě přirozeného práva. Pozdější teoretikové vycházeli z obou aspektů jeho přínosu. Cesta od středověké teorie spravedlivé války k modernímu mezinárodnímu právu, jakji popisuje GROTlUS a pozdější myslitelé, vede přes Vitoriu.
Pokud jde o podstatu Vitoriovy pozice, odmítal náboženské důvody jako "spravedlivou příčinu" pro vedení války a trval na tom, že spravedlivé mohou být jedině důvody vycházející z přirozených práv. Tvrdil, že panovníci by se měli poradit, než vstoupí do války, aby odpovědně uplatňovali "spravedlivou autoritu". A protože spravedlnost konfliktu je často pochybná, volal po přísné kontrole přiměřenosti konfliktu a po dodržování práv neválčících subjektů ze strany válčících stran. První a poslední z těchto myšlenek se později staly ústředními rysy mezinárodního válečného práva; druhá je překvapivě demokratickým názorem muže, který žil v epoše monarchií. JTJ

odkazy
Vitoria, Franciscus de: De Indis et De jure helIi reflectiones, ed. E. Nys. Washington: Carnegie lnstitution,1917.
literatura Johnson, J.T.:/deology, Reason, and the Limitation oj War, kap. 3, Princeton, New York a Londýn: Princeton University Press, 1975.
Scott, 1.B.: The Spanish Origin o( International Law. Oxford: Clarendon Press; Londýn: Humphrey Milford, 1934.